Odlévání epoxidové pryskyřice se v posledních pár letech stalo hitem, a kde kdo zatoužil vyrobit si vlastní servírovací prkénko, epoxidové hodiny nebo třeba rovnou stůl s epoxidovou řekou uprostřed. Tak jen do toho! Ale bez těch správných nástrojů a vědomostí to nepůjde. Naštěstí od toho tu máte nás a tento článek…
Obsah článku:
- Výběr, příprava a penetrace dřeva
- Výroba formy a separace
- Výpočet spotřeby epoxidové pryskyřice
- Míchání a lití pryskyřice
- Pigmentace neboli obarvení pryskyřice
- Odformování odlitku
- Frézování
- Oprava stolu po broušení
- Broušení stolu z epoxidové pryskyřice
- Ochrana epoxidového stolu
- Leštění stolu z epoxidové pryskyřice
- Údržba stolu z epoxidové pryskyřice
V následujících řádcích se zaměříme na výrobu epoxidového stolu, maximum rad a postupů je nicméně obecných a využijete je u jakéhokoliv jiného projektu.
Pokud s epoxidovou pryskyřicí zatím nemáte zkušenosti, doporučujeme začít s nějakým menším projektem a postupně se dopracovat až k velkému nábytku.
Vše si popíšeme od úplného začátku - tedy od výběru dřeva, přes lití epoxidu až po finální úpravy povrchu již odlitého výrobku. Dokonalé spojení dřeva s epoxidovou pryskyřicí vznikne díky několika na sebe navazujících krokům:
Krok první: Výběr, příprava a penetrace dřeva
Výběr dřeva
Prvním krokem při vytváření vlastního stolu s pryskyřicí je výběr správného a atraktivního kusu dřeva. Stůl můžete udělat z čehokoliv, ale vy pravděpodobně budete chtít ten kus dřeva, který má zajímavé zbarvení, kresbu nebo tvar...
Vybrané dřevo ovšem musí být řádně „vyzrálé“, suché (nejlépe pod 12 %, ideálně pod 10 %). Vlhkost dřeva si můžete ověřit měřiči vlhkosti dřeva, a to buďto invazivními typy měřičů, kdy se do dřeva zabodávají měřící hroty, nebo neinvazivní, které se ke dřevu pouze přikládají a přístroj odečítá hodnotu vlhkosti z naměřených hodnot vodivosti.
Měřičů je velké množství, různých kvalit - od levných hobby měřičů, řádově od 300 Kč, po profesionální řádově i nad 15 tisíc korun. Nicméně je dobré nějaký hobby měřič mít, abyste měli jasnou představu o tom, jestli zvolené dřevo je vhodné k okamžité práci s epoxidem. Na pile, kde dřevo koupíte, mají měřiče vlhkosti a kupovanou fošnu si nechte na několika místech fošny proměřit. Vlhkosti dřeva pod 15 % dosáhnete pouze v sušičce. Při zalévání dřeva nad 12 % vlhkost způsobuje pnutí ve dřevě a může se stát (ale nemusí), že se dřevo bude prohýbat, kroutit nebo i praskat. A to rozhodně při výrobě nechcete.
Dřevo by také mělo být pokud možno co nejvíce ploché, co nejvíce v rovině. Prohnutá dřeva nebo dřeva ve vrtuli by se měla před výrobou epoxidového stolu srovnat pomocí protahu nebo frézy do roviny. V naší nabídce najdete dřevo různých typů a velikostí pro své projekty, které je už srovnáno a patřičně vysušeno, popř. u vlastního kusu můžete chtít zachovat co nejvíce z tloušťky materiálu a srovnat fošny pomocí speciálního postupu pryskyřicí Veropal Fixwood.
Mohlo by vás zajímat:
Příprava dřeva
Máte tedy dřevo, které je dostatečně suché, je zajímavé a je rovné. Nyní je třeba ho před dalšími kroky upravit. Nejdříve dřevo ořežete do požadovaných rozměrů, zbavíte se volných částí a odstraníte nahnilé, zvětralé části dřevěné hmoty. V případě, že chcete zachovat kůru, měla by se zachovávat jen soudržná kůra. Musíte počítat s tím, že ji bude třeba řádně penetrovat kvůli její poréznosti a následnému nebezpečí úniku bublin při vytvrzování pryskyřice.
Také je třeba ji co možná nejvíce fixovat k dřevu, např. hřebíčky s malou hlavičkou, nebo kůru se dřevem lokálně stabilizovat* za pomoci nízkoviskózní stabilizační pryskyřice Veropal WSB E-LV. Kůra i dřevo se tekutinou prosytí a vytvrzený epoxid vytvoří velmi silnou vazbu a vše se zpevní.
Fixace pryskyřicí se dělá tak, že ve vzdálenostech cca 7 cm vrtáme 3mm vrtáčkem pod mírným úhlem (aby vzduch mohl unikat pryč) skrz kůru do dřeva otvory. Vyfoukáme prach a pak natíráme kůru Veropalem WSB E-LV. Do vyvrtaných otvorů se snažíme dostat co nejvíce pryskyřice. Pryskyřice poté v otvoru podél vláken dřeva vyvzlíná a po jejím vytvrzení vytváří pomyslnou „hmoždinku“ nebo „kotvu" držící kůru.
Před zaléváním je dobré dřevo zhruba obrousit s brusnými papíry zrnitosti 80-100, abyste se zbavili možných uvolněných dřevěných vláken (takzvaných „chlupů"). Někdo ovšem nebrousí vůbec a nechává zcela přírodní vzhled, vše dle vkusu. Před další operací se musí dřevo očistit od prachu, pilin a dalších nečistot.
*Vysvětlivka: Stabilizace dřeva
Co je stabilizace dřeva? Jedná se o proces, kdy se ze dřeva pomocí vakua odsává veškerý vzduch a na místo vzduchu se do dřeva dostává pryskyřice. Dřevo prosycené pryskyřicí se po jejím úplném vytvrzení stabilizuje, zvýší svou hmotnost, je velmi odolné, tvrdé a nenasákavé (nezávisle na stavu, ve kterém bylo před stabilizací). Takto se stabilizují ve velké většině malé kusy dřeva, které se vejdou do vakuové komory. Vakuové soupravy jsou neúčinnějšími přístroji v boji s bublinkami v epoxidu. V tomto článku jsme o nich sepsali vše podstatné. Využívají se zejména pro střenky nožů, příborů, pažeb zbraní, kulečníkových tág, šperků, netradičních a luxusních per a jiných výrobků.
Degradované části fošen nebo větší kusy, které se nevejdou do vakuové komory, se pak stabilizují opakovaným natíráním čí zaléváním stabilizační epoxidovou pryskyřicí Veropal WSB E-LV, která je velmi nízkoviskozní a tudíž velmi jednoduše a hluboko proniká do struktury dřeva.
Uzavření dřeva – penetrace
Následná operace je velmi důležitá, chceme-li získat po vytvrzení pryskyřici s minimem bublinek nebo zcela bez bublinek. Ve dřevě se přirozeně nachází v pórech a mikropórech velké množství vzduchu, a aby se tento vzduch neuvolňoval v průběhu vytvrzení epoxidového systému a tím nevznikaly bublinky, musí se dřevo v místech, která budou ve styku s pryskyřicí, uzavřít.
Jak může dopadnout zalití neuzavřeného dřeva se podívejte v naší názorné videoukázce s názvem Proč penetrovat a uzavřít dřevo před litím epoxidové pryskyřice.
Možností, jak to udělat je několik (např. použití laků), nicméně pro co nejlepší vytváření vazeb mezi epoxidem i dřevem doporučujeme použít pro penetraci epoxidový systém. Pro uzavření dřeva máte tyto možnosti:
- Veropal PEN 10 – je kompatibilní a rychlá epoxidová pryskyřice s míchacím poměrem 100 : 40, která se nanáší v tenké vrstvě na dřevo a vytvrzení trvá cca 4-5 hodin. Vhodná je hlavně, když nemáte mnoho času a chcete se co nejdřív dostat k dalším krokům výroby. Je vhodná jak pro silně nasákavé povrchy, pórovité povrchy či lehce zpráchnivělé dřevo, tak i pro pevné soudržné podklady. Penetraci nanášíme štětcem, necháme na dřevě zaschnout a doporučujeme proces provést 2x (u kůry či velmi porézních materiálů i vícekrát). Penetraci VEROPAL PEN 10 si připravujte (odvažujte) po menších objemech např. 100 ml, abyste ji po cca 2 minutovém zamíchání ihned mohli aplikovat. Občas ji při namáčení štětce mírně promíchejte. VEROPAL PEN 10 si připravte do nádoby se širším dnem, aby byl sloupec pryskyřice co nejnižší (prodloužíte si tím o něco dobu zpracovatelnosti) a rychle štětcem nanášejte na dřevo. Při smíchání většího objemu a nechání stát ve sloupci může systém v kelímku nebo plechovce tzv. vyvřít*.
- Ideální možností je použití přímo licí pryskyřice, kterou budete odlévat. Jestliže nechvátáte a nebude vám vadit, že vytvrzení bude trvat cca 1-2 dny, pak se používá tato možnost. Opět se zvolená pryskyřice nanáší štětcem na místa, která budou později ve styku s litou pryskyřicí. Tato varianta se dostává hlouběji než Veropal PEN 10 a tvoří i pevnější (hlubší) spojení.
- Stabilizační pryskyřici Veropal WSB E-LV. Používá se hlavně u nesoudržného, ztrouchnivělého, řídkého dřeva nebo v případech, kdy chcete co nejpevnější vazbu (např. kůra atd.). Díky své velmi řídké konzistenci se vsakuje hodně hluboko do dřeva, dřevo vzduchově uzavírá, zpevňuje a vytváří skvělý adhezní můstek.
*Vysvětlivka - Vyvření epoxidové pryskyřice: V centru objemu pryskyřice se odstartuje nekontrolovaná exotermní reakce, pryskyřice velmi rychle za uvolňování tepla vytvrdne, popraská a zežloutne. Teplota přitom může přesáhnout i 150 °C. Je proto dbát na opatrnost. V případě, že budete chtít štětec ještě někdy používat, ho vymyjte v xylenu nebo ve směsi xylen:aceton (2 : 1) a vytřete ho do hadru nebo papíru.
Mohlo by vás zajímat:
Krok druhý: Výroba formy a separace
Formu na lití epoxidové pryskyřice můžete vyrobit z různých materiálů – z oceli, plastu (např. polypropylenu, polyethylenu, polykarbonátu atd.), dřeva, mdf desek, lamina, silikonu, nerezu, skla či plexiskla. Nicméně jen velmi málo materiálů nepřilne k pryskyřici – a to polypropylen, silikon, teflon a panenský HDPE. Nejpoužívanější jsou polypropylen a silikon, přičemž silikon se používá hlavně pro velmi členité odlitky - sochy, šperky, orgonity a obecně menší věci.
Forma z polypropylenu (PP)
Nejlepším materiálem při odlévání epoxidu je polypropylen, protože nevyžaduje použití separátoru či separační pásky - epoxidové pryskyřice se na něj nelepí (stejně tak je na tom silikon, ale silikonové formy se na stoly používají pouze ojediněle).
Polypropylen (PP) je poměrně drahý - počítejte na 1 mm tloušťky desky a 1m² plochy cca 80-100 Kč (záleží na dodavatelích). Ověřeným dodavatelem těchto materiálů je např. Omniplast nebo Multiplast. Nicméně plánujete -li odlévat opakovaně, určitě se investice do tohoto materiálu na formy vyplatí, minimálně alespoň jako materiál na dno formy.
Ohledně tloušťky PP desky se běžně používají rozměry od 2 mm do 10 mm. PP o tloušťce 2-4 mm se používá tak, že se lepí na jiné materiály jako je např. lamino a používá se jako materiál na dno formy (bočnice se pak nejčastěji dělají z levnějšího a rozměrově variabilnějšího dřeva).
V případě této tenké PP desky jako dna formy je odfomování odlitku jednodušší. Díky své pružnosti se při odformování se vysune odlitek s formou přes hranu stolu a tlakem na PP desku směrem dolů k podlaze se odlitek snadno odformovává. Celopolypropylenové formy pak velmi usnadňují odlévací práci, nemusí se myslet na separátory.
V nabídce e-shopu také máme již hotové formy z polypropylenu, které jsou určeny na opakované použití (popř. v případě vážného zájmu lze vyrobit formu i na míru).
Forma ze dřeva: Příprava materiálu na formu
V případě, že nechcete použít na formu polypropylen, tak se nejčastěji používají dřevěné desky nebo lamino. Tyto materiály je ovšem nutné v průběhu přípravy formy ošetřit separátorem nebo separačními polypropylenovými páskami, aby k nim epoxid nepřilnul.
Dřevěné desky nejprve obrousíme (zrnitost P80 nebo P100). Účelem je zbavit se vyčnívajících vláken, aby dřevo nebylo „chlupaté" a dobře na něm držela separační páska. Páska musí perfektně přilnout ke dřevu, protože v případě, že nepřilne a pryskyřice se dostane do dřeva, tak zafunguje jako lepidlo. Rozměry formy volíme vždy alespoň o 1 cm větší, než je rozměr, kterého chceme docílit. Větší rozměr volíme proto, aby se nám dřevo do formy dobře vkládalo, a také musíme počítat s tím, že se při odformování bude muset odříznout 5 mm z každé strany kvůli lepšímu vzhledu hran.
Forma ze dřeva: Sestavení formy
Po očistění stran desek, které budou „uvnitř“ formy, se musíte rozhodnout, jakým způsobem zajistíte separaci odlitku od formy. Máte v podstatě dvě možnosti, a to buďto použít nějaký chemický separátor (na bázi vosku, teflonu, silikonu…) nebo použít polypropylenovou separační lepicí pásku.
Forma s polypropylenovou separační páskou
Musí být ovšem polypropylenová, aby dobře separovala. Polyetylenové pásky jsou loterie (šance 50 na 50, že se vám k nim epoxid „přilepí“). Pozor také na použití potištěných separačních pásek, aby byl potisk kvalitní a měl přes potisk vrchní vrstvu, neboť v případě, že tomu tak nebude, se může stát, že se potisk obtiskne na odlitek (dá se ale obrousit).
Při použití separační pásky se oblepí vnitřek formy polypropylenovou lepicí páskou, a to jak dno, tak bočnice. Jednotlivé pásy se na dno pokládají vedle sebe s přesahem alespoň 5mm (po odformování tyto přesahy na dně odlitku obtisknou a budou vidět, ale odbrousí se).
U bočnic se nejdříve jeden pás dává na spodní hranu bočnice po celé délce s lehkým přesahem, poté se s mírným přesahem oblepuje celá bočnice, hlavně vnitřní část, která bude ve styku s epoxidem. Na vnější části bočnice separační páska zase zabrání vsáknutí tavného lepidla, kterým spojíte strany formy k sobě. Pak se začne forma sestavovat.
Nejdříve se tavnou pistolí slepí v rozích jednotlivé bočnice a udělá se z nich rám. Poté se na spodek rámu nanese souvislá housenka silikonového nebo akrylového tmelu a rám se tímto tmelem přitiskne ke dnu formy. Následně tavnou pistolí z vnějšku bočnic naneseme lepidlo po obvodu, kde se stýkají bočnice se dnem formy. Tavné lepidlo zabrání podtečení formy. Navíc se ztuhlé velmi dobře při rozebírání formy sundává.
Jakmile toto máte, nanesete stejným způsobem druhou vrstvu lepidla na již nanesenou první vrstvu. Poté ještě přichází na řadu třetí vrstva. Tu ale pokládáme spíše vedle první vrstvy s polovičním překrytím s první vrstvou. Dělá se to ve 3 vrstvách proto, že jedna vrstva ve většině případů nestačí a protéká. Lepší je spotřebovat raději pár tavných tyčinek navíc a mít jistotu, že vám pryskyřice nezačne protékat skrz formu a najdete obsah formy vyteklý na zemi. Zároveň z vnějšku tavným lepidlem projeďte i jednotlivé spoje mezi bočnicemi (ale jen z vnějšku).
Pro uzavření vnitřních styčných ploch použijte silikonový nebo akrylátový tmel (používejte bílý raději než transparentní, je lépe vidět, kde jste již dali a kde ne a jsou vidět i případné dírky), kterým všechny vnitřní styčné plochy dna a bočnic či bočnic mezi sebou pěkně vytmelíme a uhladíme. Na závěr je nutné nechat silikonový tmel nebo akrylát vyzrát, což ve většině případů trvá cca 1 den.
Forma s chemickým separátorem
V případě, že nechcete použít polypropylenovou separační pásku, mohou se používat pro vytvoření separační vrstvy i chemické separátory, a to nejčastěji na bázi vosku, siloxanu, oleje, teflonu aj.
Tyto separátory se nanáší přímo na již sestavenou formu (ať už sestavenou podobným způsobem jako je popsáno výše, nebo např. sešroubovanou). Separátor se nanáší nejlépe štětcem nebo hadříkem a na nesavých površích (lamino, tvrdé dřevo, ocel, sklo…) by po jeho nanesení měla zůstávat souvislá mikro vrstvička, ve které dojde - po vytvrzení epoxidu - k odseparování odlitku od formy.
Separátory se nanáší pouze na plochy, kde bude styk epoxidu s formou. Pracujte pečlivě a v celé potřebné ploše, neboť epoxid funguje jako lepidlo a neseparovaná část jím bude pevně přichycena.
Nejpoužívanějšími separátory tohoto typu na bázi vosku je separátor V11, který je poměrně rychle aplikovatelný i schnoucí a vytváří kvalitní separační mikrovrstvu bílého vosku. Po aplikaci na povrch již nesahejte, neboť byste mohli porušit souvislou vrstvičku vosku a pryskyřice by se pak mohla přilepit. Důležité je vždy před aplikací tyto voskové separátory v lahvičce protřepat, protože vosk se v nich usazuje na dno.
Ještě lepší separační účinky vykazuje Veropal RA 100, což je průmyslový separátor na bázi siloxanů, který se používá ve velkém měřítku třeba při odlévání velikých traf nebo izolátorů pro elektrárny.
Připravili jsme ho do spreje pro lepší aplikaci. Při jeho použití ale dávejte velký pozor na nanášené množství. Když se ho nanese do formy moc a vy do ní nalijete epoxid, dojde k tomu, že přebytečné množství separátoru vyvzlíná na povrch odlitku a vytvoří mastnou hladinu. V některých případech se dokonce tento přebytečný olej stáhne jakoby do rohů nalité pryskyřice ve formě a vytvoří takové olejové kapsy. Po vytvrzení odlitku se olej vylije, ale v odlitku vám zůstane zmíněná prázdná kapsa. Proto je vždy důležité po nastříkání Veropalu RA 100 vzít papírovou utěrku a kapénky rozetřít po povrchu formy tak, aby se na ní vytvořil souvislý, lehce mastný film.
U sestavování formy a zajištění separace buďte velmi pečliví, ušetříte si spoustu problémů (zmíněné protečení, pryskyřice na zemi + nepořádek + složité odformování v případě vytvrdnutí). Tyto licí pryskyřice jsou velmi tekuté a mají tendenci si nacházet svoji cestu, byť jen mikrotrhlinami, zejména v raných stádiích lití. Postupem času, jak se vytváří epoxidové vazby a polymer síťuje, pryskyřice houstne a protečení je pak již méně pravděpodobné.
Často i u zkušených lidí pracující v oboru roky se stává, že jim sem tam forma proteče, byť třeba málo. Proto je pečlivost vždy na místě.
Krok třetí: Výpočet spotřeby pryskyřice
Výpočet vnitřního objemu formy
Vnitřní objem formy Vf = délka (m) x šířka (m) x hloubka (mm). Výsledný objem je v (L).
Výpočet objemu dřeva
Objem dřeva: Vd = délka (m) x šířka (m) x tloušťka (mm). Od tohoto objemu dřeva ještě odečtěte přibližný objem dutin a mezer ve dřevě (v litrech).
Výpočet objemu pryskyřice
VP = Vf - Vd (v litrech) a získáte velmi dobrý odhad potřebného objemu pryskyřice.
Pryskyřice si namíchejte vždy o něco více, než vypočítáte, a to hlavně z důvodu smrštivosti pryskyřice při vytvrzování. Pokud byste pryskyřici tónovali, při případném domíchání extra dávky pro dolití propadlin už se velmi pravděpodobně netrefíte do stejného odstínu. Doporučujeme cca 5 až 10 % objemu pryskyřice navíc.
Hustota systému VEROPAL UV PLUS je velmi blízká hustotě vody, tak můžete počítat, že hmotnost směsi se přibližně rovná i objemu směsi.
Velmi rychlé a snadné je využití této kalkulačky výpočtu potřebného množství, kterou jsme pro naše zákazníky připravili:
- Po vyplnění potřebných rozměrů vylévaného prostoru do kalkulačky získáte přímo potřebné množství pryskyřice pro váš projekt.
- Po vyplnění míchacího poměru použitého epoxidu získáte přímo množství složky A a složky B, které je třeba pro váš projekt navážit. Velmi dobrá pomůcka!
TIP: V případě, že dřevo je velmi členité a špatně se měří a odhaduje vylévaný prostor, lze tento prostor vysypat křemičitým pískem o zrnitosti 0,3-0,8 mm (písková filtrace do bazénu, dřevo pak od písku očistěte). Tímto získáte objem sypaného materiálu, který vynásobte faktorem 1,15 eliminující vzduchové kapsy mezi zrníčky a tak získáte objem kapaliny. Hustota licích pryskyřicí se pohybuje většinou mezi 1,05-1,13 kg/dm3, proto vynásobte výsledný objem průměrem 1,1 kg/dm3 a tím získáte hmotnost potřebné pryskyřice.
Mohlo by vás zajímat:
Krok čtvrtý: Míchání a lití pryskyřice
Okolní teplota pro práci s epoxidovou pryskyřicí
Teplota při odlévání by měla být nad 20 - 23 °C. Na tuto teplotu jsou měřeny parametry popsané v technických listech. Přibližně tuto teplotu by měla mít i pryskyřice a forma, proto se doporučuje dát pryskyřici do pracovní místnosti vytemperovat. Při nižší teplotě některé z částí systému vzniká nebezpečí špatného a nerovnoměrného vytvrzování, tvorby bublinek atd. Také místnost po dobu vytvrzování odlitku by měla být udržována při stálé teplotě.
Při teplotě pod 19 °C dochází ke zpomalování tvrdnutí a každý stupeň směrem dolů tuto dobu výrazně navyšuje, nicméně pryskyřice vytvrdne. Na druhou stranu každý stupeň nahoru zase vytvrzování urychluje, nicméně je třeba dávat pozor, aby nedošlo k přehřátí pryskyřice, ke kumulaci tepla uvnitř ní a pak následnému vyvření pryskyřice.
Teplotu pryskyřice je třeba monitorovat teploměrem a případně při nárůstu zvýšeném nárůstu teploty řešit její ochlazování. V truhlářských dílnách ale většinou není možné udržovat stálou teplotu po celou dobu vytvrzování, teplota tam, zejména v zimě, v průběhu dne kolísá od např. 8 °C do 18 °C. Když se bude teplota zvyšovat k 18 °C, polymerace - tedy vytvrzování - se bude urychlovat. Když bude klesat v noci k 8 °C, bude se zase zpomalovat. Vytvrzování bude probíhat v pomyslné sinusoidě, nicméně když porovnáme výrobek se stejnou dosaženou konverzí vazeb (% vazeb vytvořených) vytvrzovaný při podmínkách teploty v sinusoidě s odlitkem vytvrzovaným při konstantní teplotě, vlastnosti budou mít stejné. Jen to bude mnohem déle trvat. Pro představu - při odlévání v lednici při 4 °C nastala gelová fáze epoxidu, který ji má při 21 °C za 17-20 hodin, až za 6 dní!
Tip na čtení z naší Akademie: Jak pracovat s pryskyřicí za horkého počasí? Na to vám odpoví náš článek.
Odlévání epoxidové pryskyřice
Míchací poměr mezi složkou A a složkou B pro epoxidové systémy je vypočítaný pro dané vlastnosti systému a musí se striktně dodržovat (např. Veropal UV Plus 100 je 100 : 40 hmotnostně). Ve velké většině případů se pryskyřice váží, ne měří objemově.
Upozornění: Při míchání se musí přesně dodržovat výrobcem nastavené míchací poměry. Je to čistá chemie. Jde o navázání přesného počtu volných skupin v pryskyřici s přesným počtem volných skupin v tvrdidle. V případě, že nedodržíte míchací poměr a některé složky bude více, v systému tedy bude více volných skupin nějakého typu. Tím se může stát, že odlitek nesprávně či nerovnoměrně vytvrdne a může být např. trvale pružný nebo příliš křehký. Važte co nejpřesněji - odchylka by neměla být větší než 2 %, jinak se riskuje, že epoxid špatně vytvrdne, bude lepit nebo nevytvrdne vůbec.
Do připravené nádoby odpovídajícího objemu nejdříve nalijte odvážené množství složky B a do ní pak i odpovídající odvážené množství složky A. Máme empiricky vyzkoušeno, že množství zamíchaných bublin je menší v případě, že se lije složka A do složky B, než když se lije složka B do složky A.
V případě pigmentování do směsi přidáváme pigmentový roztok Veropal PR nebo pigmentovou pastu Veropal PP v již námi odzkoušeném poměru, nebo můžete použít metalický, perlescentní nebo alkoholový pigment v závislosti na tom, jakého chcete dosáhnout efektu (viz. část Pigmentace pryskyřice).
Směs poté opatrně promíchávejte buďto ručně rovným míchátkem na epoxid (v případě malých objemů) nebo pomocí míchadla na vrtačce s pomalými otáčkami (v případě větších objemů). Toto míchadlo na epoxid by mělo mít správný tvar, aby tlačilo míchanou směs směrem ke dnu a bránit tak stříkání pryskyřice z míchané nádoby ven.
Směs mícháme tak, aby se obě složky co nejlépe spojily, a zaměřujeme se také na místa u stěn a u dna nádoby. Doporučujeme takto smíchanou směs ještě přelít do jiné nádoby a míchání zopakovat. Jde o to co nejvíce eliminovat možnost nedokonalého smíchání obou složek a vznik případných nevytvrzených nebo nedokonale vytvrdnutých míst v odlitku (na stěnách i na dně bývají stále nedomíchané složky pryskyřice nebo tvrdidla a ty potom způsobují nevytvrzená místa v jinak vytvrzeném odlitku).
Po zamíchání se nechává zamíchaná směs odstát (u Veropalu UV PLUS 100 klidně i 45 minut), během čehož velká většina zamíchaného vzduchu ve formě bublin vyprchá sama.
POZOR! U rychlejších epoxidů, např. pryskyřicí na tenké vrstvy nebo na šperky, se nemůžou tyto pryskyřice nechat stát 45 minut, protože by vyvřely, nechávají se max. 7-10 min.
V případě, že máme vakuovou komoru, vložíme zamíchanou směs v nádobě do komory a necháme odvakuovat. Pozor, ve směsi bude spousta vzduchu a bude to pěnit, tak při zvedání pěny regulujte její výšku upouštěním vakua. Počkejte, až přestane pěnit.
Po odstátí do připravené formy s ukotveným dřevem začneme opatrně a pomalu lít pryskyřičnou epoxidovou směs. Ideálně ji lijeme přes lakařské sítko 190my, které nám pomůže rozbíjet bubliny (bublina je větší než 190my a o sítko se rozbije). Pomocí horkovzdušné pistole přejíždíme opatrně teplem po povrchu lité plochy. Tím se také eliminují bublinky, neboť snižujeme povrchové napětí hladiny pryskyřice. Bublinky při kontaktu s proudem teplého vzduchu praskají. Nesmí se však teplým vzduchem nebo plamenem stát na jednom místě, ale stále s ním pohybovat po povrchu lité plochy, jinak můžete nastartovat exotermickou reakci pryskyřice a ta vám vyvře.
TIP: Pro eliminaci bublin můžete využít i Veropal Bubble Off ve spreji. Jeho výhody jsme pro vás sepsali v samostatném článku Tajemství bezchybných epoxidových povrchů.
Při lití počítejme se smrštěním materiálu a nalijme ho o něco více, smrštěním hladina vytvrzeného materiálu klesne cca o 1-4 mm v závislosti na lité vrstvě.
TIP: Materiál se při tvrdnutí lehce smršťuje, proto doporučujeme odlít větší množství pryskyřice jako kompenzaci těchto ztrát (tyto ztráty jsou přímo závislé na tloušťce či objemu odlitku). Při odlitku tloušťky 3 cm bude přibližně 1 mm, při odlitku tloušťky 5-6 cm počítáme s 3 mm. V případě, že zaléváme mezery mezi dřevy a naším cílem je mít vytvrzenou pryskyřici v úrovni ohraničujících dřev, doporučujeme hrany ohraničujících dřev opatřit lemem z neutrálního akrylátu (vytvořit takovou hráz, aby se pryskyřice nerozlila na ohraničující dřeva) a pryskyřici odlít až po výšku akrylátové hráze.
První viditelné změny viskozity zesíťováním budou vidět přibližně asi po 6-10 hodinách (v závislosti na okolní teplotě). Takto dlouhá otevřená doba tuhnutí umožňuje další práce na efektech (další pigmentování, vmíchávání třpytek a podobně, dle fantazie).
Při použití rychlejších systémů, ať už Veropal UV Plus 121 (míchací poměr mezi složkou A a rychlou složkou B pro Veropal UV Plus 121 je 100 : 20 hmotnostně) nebo Veropal UV Plus 130 (míchací poměr mezi složkou A a B 100 : 30 hmotnostně), lze odlévat až do tloušťky 1,5 cm najednou (u 130 je to 5 cm) a takováto vrstva vytvrdne za 8-10 hodin (u 130 cca 1,5-2 dny).
Následně lze na hladinu vytvrzeného systému skládat různé předměty a zalít je další vrstvou (předměty se fixují nejlépe rychlým epoxidovým lepidlem – např. Veropal QUICK, Veropal RAPID). Tento postup se tedy používá v případě, že chceme vyrobit produkt s předměty fixovanými v různých výškách. Rozhraní mezi vytvrzenou a novou vrstvou zmizí při pohledu svrchu (nutno ale zajistit co největší bezprašnost, neboť prach na povrchu vytvrzené vrstvy by odhalil, že materiál byl nalit na několikrát, při pohledu z boku ale bude rozhraní vidět (obzvlášť, když netrefíme ten samý odstín). Aby rozhraní z boku vidět nebylo, je nutné lít následující vrstvu opatrně v době gelace, aby se vrstvy pěkně propojily a rozhraní zmizelo i z boku (zase za předpokladu, že budeme mít stejný odstín).
Tipy na související články z naší Akademie:
Hrubý přehled, jaké nejrůznější pomůcky, potřeby a nástroje využijete při odlévání epoxidové pryskyřice.
Vytvrdila se vám pryskyřice špatně? Zjistěte příčiny a co dělat jinak.
Krok pátý: Pigmentace neboli obarvení pryskyřice
Epoxidové pryskyřice jsou čiré licí pryskyřice, které lze velmi dobře probarvit a pigmentovat. Pigment do pryskyřice (jeho typ a množství) se volí podle požadovaného efektu a požadované intenzity zabarvení. Všechna barviva a pigmenty prodávané u nás na epoxio.cz jsou dlouhodobě otestované, kompatibilní s licími pryskyřicemi, světlostálé a mohou se mezi sebou vzájemně míchat.
Ve společnosti Synpo, která dala Epoxiu vzniknout, testujeme různé pigmenty a barviva vybírané z velkého množství vzorků od dodavatelů z celého světa a velká řada z testovaných pigmentů do prodeje neprošla kvůli barevné nestálosti. Můžete se tedy spolehnout, že u nás najdete jen to nejlepší.
Podle požadovaného efektu lze barviva a pigmenty rozdělit na:
- Barevný průhledný efekt (jako barevné sklo) - Veropal PR, Veropal WSB PR, Stardust Candy barviva, alkoholové pigmenty. Maximální dávkování těchto barviv je 2 % hmot., ale ve velké většině odlitků stačí pouze několik kapek. Pigmentové roztoky lze i různě míchat mezi sebou pro vytváření jiných zajímavých barev. Sytost barvy v odlitku se reguluje množstvím pigmentového roztoku.
TIP: Doporučujeme nejdříve do menšího množství např. 100 ml systému dávkovat po kapkách roztok a vždy promíchat a podívat se proti světlu, abychom odstín dobře viděli. Toto opakujeme až do požadované barevné sytosti. Přepočtem spotřebovaného množství barevného roztoku ve 100ml pak získáme poměrně přesně množství potřebného pigmentového roztoku pro objem celého odlitku. Pro případný přepočet lze využít empiricky získanou hodnotu objemu jedné kapky vody = 0,05 ml.
- Barevný plný neprůhledný efekt (jako barevný plast) - Veropal PP, metalické prášky při dávkování 1,5-2 g/1 kg pryskyřice. Maximální dávkování těchto past je 2 % hmot., ale díky vysoké kryvosti barevných past bude stačit mnohem méně. Základní a nejpoužívanější barvy pigmentových past Veropal PP jsou bílá a černá, k dispozici jsou ale i další barvy. Sytost barvy v odlitku se zajišťuje úplně stejným postupem jako v případě pigmentových roztoků.
- Barevný metalický (neprůhledný/průhledný) efekt - metalické pigmenty Black Diamond Pigments, Eye Candy Pigments, Veropal Mica, Inked Factory patří mezi nejoblíbenější typy pigmentů vytvářející krásné efekty. Lesklou metalickou složku v pigmentu tvoří drcená slída a důležitá je hlavně velikost částic slídy i pigmentu. Ta je přímo zodpovědná za schopnost pigmentu klesat ke dnu nebo se udržet ve vznosu pryskyřice. Aby se člověk vyvaroval problémů se sedáním pigmentu na dno, je třeba používat pigmenty, které jsou důsledně otestované, doporučované a velikost částic v nich se pohybuje mezi 5-60 µm. Dávkování u metalických pigmentů záleží na efektu, který chcete vytvořit. Při poloprůhledném vzhledu se dává pigmentu málo - např. 0,1 g/1 kg epoxidu. Nejčastěji se dávkuje mezi 0,5-0,75 g/1 g epoxidu, což dává efekt neprůhledný, ale lze ho prosvítit a pigment (ať už mícháním nebo i nemícháním) samovolně vytváří dobře viditelné efekty.
- Svítivý nebo-li fotoluminiscenční efekt - některé Eye Candy svítivé pigmenty. Svítivost těchto pigmentů se pohybuje mezi 4-8 hodinami.
- Ghost (duchový) efekt – některé druhy tzv. ghost pigmenty Black Diamond Pigments. Tyto pigmenty jsou zdánlivě bílé barvy, ale po zamíchání do pryskyřice získávají zajímavé, dle druhu pigmentu, barevné odlesky (namodralé, nazelenalé, narůžovělé...).
V rámci docílení dalších různých efektů se mohou do pryskyřice přidávat i různá plniva, perletě, třpytky, zrníčka, práškové pigmenty, fosforeskující pigmenty atd. Můžete experimentovat s různou dobou jejich přidávání, s různým množstvím, různými kombinacemi, mícháním či nemícháním atd. Experimentujte, zkoušejte a výsledky si zapisujte.
Krok šestý: Odformování odlitku
K odstranění formy je třeba přistupovat opatrně a nejdříve po 5-7 dnech od začátku lití (v případě Veropalu UV Plus 100), ale jestli nechvátáte, odformujte odlitek až po 14 dnech.
Opracování odlitku by mělo nastat až ve chvíli, kdy je epoxid plně vytvrzený a dosáhne co nejvyšších hodnot konverze vazeb (% vazeb vytvořených). Určitě se vám to počkání vrátí v rychlosti broušení, v malé spotřebě brusného materiálu a v neposlední řadě i mnohem sjednocenějším a krásnějším povrchu po opracování.
V případě, že jste použili naši polypropylenovou formu na opakované použití, tak odšroubujte všechny křídlové matky a pomocí gumové palice nebo kladivem přes špalík oddělejte bočnici. Poté lehce palicí poklepejte i ostatní bočnice, obraťte formu s odlitkem dnem vzhůru a 2-3 krát s ní bouchněte dnem vzhůru o stůl. Odlitek by se měl oddělit od dna formy i bočnic a měl by se dát lehce vyjmout.
V případě, že jste použili jinou formu s nutností separace, tak se nyní ukáže, jak poctivě jste formu natřeli separátorem, zda jste použili vhodnou metodu separace, jestli jste uzavřeli všechny mezery silikonem a pryskyřice vám tedy nikde nepodtekla nebo neprotekla. Když se náhodou stane, že bočnice (např. z mdf) se nechce odseparovat, tak budete muset použít dláto a kladívko a trpělivě, opatrně bočnici odsekat tak, aby se nepoškodil odlitek (i z tohoto důvodu jste už při lití počítali s rezervou).
Spodní deska se oddělí postupným páčením a ohýbáním desky, u pružnějšího dna vytáhneme odlitek se dnem formy přes okraj podkladného stolu a tlakem na dno formy směrem dolů se snažíme dno od odlitku oddělit. Máme-li kompresor, můžeme do udělané škvíry mezi odlitkem a dnem formy fouknout tlakový vzduch a odlitek od formy odskočí.
Po odstranění z formy necháme odlitek ještě několik dní odpočívat. Všeobecně, jestli se bude odlitek dále opracovávat (frézovat, brousit, vrtat, leštit), je nutné nechat odlitek přirozeně plně dotvrdnout - cca 14 dní od lití, jak již bylo zmíněno. Jde o to, aby konverze (míra zesíťování nebo míra vytvořených epoxidových vazeb v polymerním řetězci) byla co nejvyšší, protože pak se tento odlitek velmi dobře a rychle opracovává, spotřeba brusiva je nižší a dosáhneme i hezčího vzhledu v porovnání s odlitky předčasně opracovávanými. Tato doba se dá zkrátit zvýšením temperační teploty prostředí do 45°C.
Krok sedmý: Frézování
V případě, že potřebujeme z vytvrzené desky odebrat materiál, abychom vyrovnali nerovnosti po odlití (např. díky smrštivosti epoxidu klesla při vytvrzování jeho hladina trochu pod úroveň dřeva, nebo pryskyřice podtekla pod desky, a my to tak nechceme), bude dobré desku jednostranně nebo oboustranně ofrézovat. Dalším důvodem může být i dosažení rovnoměrného přechodu mezi dřevem a epoxidem a né epoxidem zalité dřevo. V profesionálních dílnách s egalizační bruskou nebo protahem se tato věc vyřeší celkem elegantně a rychle, ale běžný kutil takový stroj ve své dílně nemá. V případě protahu je určitě lepší žiletkový protah (díky postavení žiletek ve šroubovici) oproti nožovému, protože žiletkový nevysekává epoxid a nedělá mikrotrhliny v materiálu. Špičkově dokáží ofrézovat odlitky i profesionální NC stroje s vhodně zvolenými frézovacími nástroji.
V hobby podmínkách pro tento účel lze celkem spolehlivě použít běžnou horní frézku. Nicméně je třeba si vyrobit jednoduché vedení horní frézky a pomocné vedení, po kterém se bude vedení horní frézky posouvat. Materiálů na výrobu takového vedení je mnoho, od ohoblovaného dřeva, přes hliníkové profily, kovové traverzy atd. Průměrně zručný člověk pracující s kovovými materiály nebo se dřevem by neměl mít problém takový rám vyrobit, důležitá u konstrukce je pevnost vodících lišt (nesmí se prohýbat) a jejich rovinnost. Existují již i stavebnicové systémy pro výrobu takových rámů a existují i firmy, které takové vedení vyrobí profesionálně na zakázku.
Pomocné vedení připevníme k pracovnímu stolu stolařskými svorkami, odlitek k pracovnímu stolu upevníme také. Frézku umístíme do vedení horní frézky a to položíme na pomocné vedení, po kterém se dle potřeby vedení horní frézky posouvá. Do frézky upneme vhodný nástroj např. stopkovou frézku na dřevo např. o průměru 2-3 cm, nastavíme tloušťku ubírání materiálu (maximálně 1 mm) a pomalu (opravdu nechvátat) a trpělivě odfrézujeme povrch celé desku do roviny. Máte-li možnost odsávání, odsávejte piliny. Důležité je neubírat materiál celým průměrem frézky, ideálně tak poloměrem, protože při příliš velkém ubírání v jednom kroku se na povrchu dřeva i epoxidu mohou vytvořit nevzhledné prohlubně díky sekání se nástroje v materiálu. Při ubírání materiálu je třeba také velmi citlivě pracovat s posuvem frézky. Zejména při přechodu mezi dřevem a epoxidem musíme reagovat na změnu tuhosti materiálu změnou rychlosti posuvu. Ideální je pracovat s frézkou s elektronickou regulací na konstatní otáčky. Rychlost otáček nastavit na střední až mírně vyšší, nutné je kontrolovat, jestli se netvoří nějaká roztavená místa. Je to pomalé, ale nespěchejte.
TIP: Když už budete na konci, doporučujeme ještě jednou nebo dvakrát snížit úběr, tentokrát jen o 0,1mm a celý povrch tímto ofrézovat. Významně ho uděláte hladším a velmi to potom urychlí a usnadní hrubé broušení.
Buďte velmi opatrní - nezapomeňte na bezpečnost práce a ochranu sluchu, zraku a dýchacích cest!!!
Krok osmý: Oprava stolu po broušení
Opravy dřeva
Po frézování většinou vystoupí na povrch drobné kazy způsobené z části rozkladem hlubších vrstev dřeva, které před tím nebyly vidět, a z části vytržením vláken dřeva frézkou.
V případě, že se narazí na shnilé dřevo, je třeba toto dřevo odstranit. Všechny kazové díry se pak vytmelují nebo vyplňují pryskyřicí, někdy i několikanásobně. Používají se rychlé epoxidové systémy (5-30min), které jsou pigmentovatelné a dále brousitelné po cca 2 hodinách po aplikaci. Ideálně se smíchá prach z broušeného dřeva s takovým epoxidem a vytvoří se tmel v barvě dřeva, který se aplikuje špachtlí na vytržené místo. Lze použít i komerční tmely např. Osmo Holzpaste, kde se snažíme vybrat odstín tmelu co nejpodobnější našemu dřevu.
Zajímavými novinkami jsou i tmely ve formě tavných tyčinek a aplikovatelné tavnou pistolí.
Opravy epoxidu
Po frézování mohou být někdy vytržená i místa v epoxidu nebo se na povrchu mohou nacházet otevřené vytvrzené bublinky, které nejdříve otevřete ostrým dlátkem, pak začistíte okraje vzniklé dírky, očistíte od prachu (ofouknete vzduchem) a pak je můžete opravit několika způsoby:
- Opětovným zalitím stejným epoxidovým systémem, jaký byl použit při prvním lití. Nevýhodou je, že tento způsob opravy trvá dlouho, protože se musí zase počkat, až nová pryskyřice v opravovaných místech vytvrdne. Nejdříve je ovšem třeba poškozené místo řádně ofoukat od prachu, poté namíchaný systém nanést bodově na poškozené místo, podle potřeby ofouknout horkovzdušnou pistolí a nechat vytvrdnout. Výhodou je stejný index lomu. Díky tomu po vytvrzení je znatelná jen velmi tenká linka rozhraní obou pryskyřicí.
- Použití i rychlejších opravných epoxidů s dobou zpracovatelnosti od cca 10 minut (např. Veropal Quick s brousitelností po 2 hodinách nebo Veropal Rapid s brousitelností po 30 minutách). Tyto systémy jsou rovněž pigmentovatelné, jen musíte pracovat rychle. Oprava na epoxidech bývá vidět jen málo, zase v podobě tenké linky mezi pryskyřicemi.
- Lze použít i kyanoakrylátová vteřinová lepidla Starbond (jak si vybrat to správné vteřinové lepidlo pro svoji opravu zjistíte tady), která lze také pigmentovat (opět se musí pracovat rychle). Při použití urychlovače reakce velmi rychle tvrdnou do stavu brousitelnosti (za 2-3 minuty možno brousit). Nevýhodou je, že oprava může být více vidět (rozhraní mezi lepidlem a pryskyřicí bude silnější).
-
V případě, že bublinek na povrchu nebo odštěpků epoxidu ve velkém množství, je lepší po vyčištění celého povrchu od brusného prachu a po odmaštění odmašťovadlem LV PC 213, celý povrch přelít rychlým epoxidem na tenké vrstvy - Veropalem TOP COAT 600
Krok devátý: Broušení stolu z epoxidové pryskyřice
Ruční broušení
Pro ruční broušení epoxidových povrchů (např. šperky, malé odlitky) doporučujeme používat brusné formáty brusných papírů o různých zrnitostech. Brusné formáty je nutné připevnit na brusné podložky, a to lze třemi možnými způsoby:
- Použít malý Super Assilex ruční blok s mezivrstvou o rozměru 72 x 125 mm. Tento blok dobře sedí v ruce, je mírně pružný a brusný formát se na tento blok připevňuje jednoduše přímo pomocí integrovaného suchého mikro zipu. Pro broušení větších ploch se na ruční blok přidává ještě Super Assilex tvrdá mezivrstva s mikro zipem, která výborně zajišťuje udržení roviny, což v důsledku zajistí kvalitnější a rovnější plochu.
- Použít pružnou Super Assilex ruční podložku. Díky své pružnosti je tato ruční podložka vhodná zejména pro opracování kulatých ploch, rádiů, a různě členitých a tvarovaných odlitků. Formát brusiva se k ní připevňuje jednoduše přímo pomocí integrovaného suchého mikro zipu.
- Použít tvrdou Super Assilex ruční podložku, která se používá zejména pro malé plochy. Brusné formáty se na ni připevňují opět přímo pomocí integrovaného suchého zipu.
Na základě kvality povrchu se rozhodujeme, na které nejnižší zrnitosti začneme brousit. Musíme brát v potaz dvě skutečnosti a to, že nižší zrnitost sice odebere větší množství z povrchu, pak je ale nutné učinit více následných kroků s dalšími zrnitostmi pro srovnání celého povrchu.
Z produktů CRA KOVAX doporučujeme pro kombinované dřevěné a epoxidové povrchy použít osvědčené samolepicí formáty Super Assilex, a to díky excelentně stejnosměrným a mělkým brusným rýhám, které jsou tvořeny inovativní a jedinečnou strukturou zrn.
V naprosté většině případu stačí začít brousit zrnitostmi K240 nebo K360. Důležité pro broušení je napnutí papíru. Brousíme rovnoměrným pohybem a tlakem ve směru vláken dřeva. Broušení napříč vláken se používá pouze ve zvláštních případech nebo pro dosažení zvláštního efektu.
Při broušení malých předmětů použijeme obrácený způsob, brusný papír napneme na rovnou desku pracovního stolu a pohybujeme po něm broušeným předmětem. V průběhu broušení postupně střídáme brusné zrnitosti od nižšího čísla k vyššímu a nepřeskakujeme zrnitosti v řadě o více než jednu zrnitost.
Základní doporučený postup je v těchto krocích pro formáty Super Assilex: K240-K320-K400-K500-K600-K800-K-1000-K1200-K1500. Pro efektivní jemné broušení a dolešťování následně použijeme suchým zipem připevněné Buflex Dry formáty se zrnitostí K2000, K2500 a následně K3000. V případě, že se nám brusivo zanese pilinami, zanešené brusivo a povrch čistíme utěrkou z mikrovláken nebo obyčejným čistým bavlněným hadrem.
Brusivo Super Assilex i Bufflex vyniká vysokou životností a rychlostí broušení jak dřeva, tak epoxidu.
Mohlo by vás zajímat:
Strojní broušení
Vliv zvolené povrchové úpravy na broušení
O tom, jak moc je nutné brousit, rozhoduje zvolená konečná povrchová úprava. Jestliže plánujete chránit dřevo stolu povrchovou úpravou v podobě oleje nebo vosku, je nutné dřevo brousit do maximálně 320, aby se olej nebo vosk do dřeva vsákl.
V případě, že byste brousili dřevo až do 3000 jako epoxid, dosáhli byste krásného lesku dřeva, ale po nanesení oleje či vosku by se do dřeva nic nevsáklo. Všechny póry a mikropóry by byly zanešeny mikroprachem po broušení a dřevo by nepojalo z oleje či vosku téměř nic, takže by v konečné fázi nijak chráněno nebylo (např. proti vodě stékající ze sklenice). Proto celou plochu bruste do 320, a s další zrnitosti si nechejte již jen na epoxid.
Rozhraní mezi epoxidem a dřevem je lepší oblepit maskovací páskou. Velmi členité tvary se musí dělat ručně. Další možností je obrácený postup, a to vše vybrousit do 3000, i se dřevem, a pak oblepit rozhraní epoxid-dřevo a dřevo zdrsnit přebroušením zrnitostí 240 nebo 320, ale zbytečně se tím produlužuje čas a opotřebovává brusivo.
Jestliže se rozhodnete stůl ochránit lakem (jedině lak je schopný ochránit jak dřevo, tak i epoxid), pak brousit stačí dřevo i epoxid do zrnitosti 600-800, poté povrch pořádně očistit (např. vysavačem), aby na něm nebyl žádný prach, ideálně i odmastit odmašťovadlem (např. odmašťovadlo na epoxidové a jiné povrchy LV PC 213) a pak lakovat (doporučujeme lak certifikovaný pro styk s potravinami LV CC 250).
Vhodné stroje k broušení
Ke strojnímu broušení se používají excentrické brusky s kmitavým pohybem (pro efektivní využití brusiva rozkmit 5 mm), neboť tento typ broušení zajišťuje dokonalý povrch broušené plochy a jednoduchou aplikaci.
Na broušení hran odlitku se však více osvědčuje pásová bruska nebo ruční hoblík. V případě, že tyto přístroje nejsou k dispozici, je třeba snížit u excentrické brusky otáčky a tím snížit úběr a zahřívání materiálu (je třeba dát si pozor, abyste nevytvářeli broušením hrany excentrickou bruskou oblinu). Vrtačku k broušení nedoporučujeme, u jejího rotačního pohybu dochází k horší kvalitě povrchu.
Nezapomeňte na ochranu sluchu, zraku, dýchacích cest a používejte vhodný vysavač prachu!
Vhodné brusivo pro broušení epoxidu
Vhodné brusivo a postup na broušení epoxidu jsme hledali intenzivně 8 měsíců. Nakonec jsme vyhodnotili jako nejlepší brusivo pro epoxid z hlediska výsledného povrchu, životnosti brusiva a z hlediska úspory času i z hlediska komplexní ekonomiky procesu broušení, japonské brusivo KOVAX.
Z nich se osvědčilo hlavně brusivo s otvory, neboť otvory slouží pro odsávání prachových částic při broušení (ideální jsou kotouče Super Assilex s 15 otvory při průměru brusky 152 mm nebo se Super Assilex se 7 otvory při průměru brusky 125 mm). Nicméně pokud brusivo otvory nemá, nebo bruska nemá odsávání, musí se častěji čistit broušená plocha i samotné brusivo. Většinou stačí obyčejný bavlněný hadr nebo utěrka z mikrovlákna.
I zde použijte pro efektivní broušení Super Assilex tvrdou mezivrstvu (15 otvorů pro průměr brusky 152 mm) s mikro suchým zipem (pro broušení se zrnitostí K240-K1500) nebo Super Assilex mezivrstvu 7 otvorů pro průměr brusky 125 mm. Na e-shopu najdete již celé sady tohoto brusiva i s mezivrstvami nebo bez mezivrstev.
Technika broušení epoxidu
Epoxid by měl být pro broušení vytvrzen, proto by se k broušení přistupuje až po dostatečném čase. Čím delší doba uplyne od vytvrzení, tím jsou materiály tvrdší a lépe se opracovávají. Doporučujeme začít brousit epoxidové povrchy ideálně 14 a více dní po odlití.
Epoxidy obecně nemají moc rády vysoké teploty při broušení, proto volte rozumné otáčky a na brusku netlačte, aby nedocházelo k nadměrnému zahřívání. Tak jako netlačíte na pilu při řezání, byste neměli příliš tlačit při broušení. Při vysoké teplotě opracované materiály měknou, více zanáší brusivo a hůře se brousí nebo leští. V extrémních případech dokonce začnout tahat vlákna polymeru.
Důležité při broušení pryskyřice je nezůstávat na jednom místě příliš dlouho, protože hrozí nebezpečí přehřátí a následného tavení (pryskyřice se dostane zpět blízko přechodu do gelu), nadměrnému zanášení brusiva a táhnutí vláken tavené pryskyřice. Optimálně je třeba bruskou pohybovat nepřetržitě pomalými pohyby. Je také nutné dávat pozor na různorodost broušených materiálů a více setrvávat na tvrdším nebo tužším materiálu, v tomto případě dřevu.
Nerespektováním tohoto postupu mohou vznikat prolákliny v místě styku obou nesourodých materiálů. Při ucpání brusných papírů epoxidovými pilinami (hlavně u vyšších zrnitostí) lze tyto papíry občas otřít bavlněným hadrem, mikrovláknem nebo vyklepat.
Hrubé broušení
Vytvrzený epoxid bruste v jednotlivých krocích od nejhrubší zrnitosti po nejjemnější. V první fázi hovoříme o hrubém broušení s brusivem (zde ideálně použijte produkty řady TRI-PRO nebo Premium, oboje s 15 otvory) o zrnitosti od P100 do P600 se základním postupem P100-P120-P240-P320-P400-P500-P600, excentrickou bruskou se suchým zipem.
Jednotlivé kroky broušení volte dle stavu povrchu, ale nepřeskakujte v zrnitosti o více jak 120, protože jinak budou vidět na povrchu stopy po předchozím kroku. Zlaté pravidlo je, že čím více kroků při broušení uděláte, tím je kvalita opracování lepší.
Při přechodu na jemnější zrnitost brusiva je vždy třeba si důkladně zkontrolovat broušený povrch, jestli někde nezůstala nějaká hlubší rýha, protože následné jemnější brusné papíry ho již nedokáží odstranit a po finálním leštění bude ještě více viditelná.
Jemné broušení
V druhé fázi hovoříme o jemném broušení. Zde použijte kotouče Super Assilex, opět s 15 otvory (pro brusky průměru 152 mm) nebo se 7 otvory (pro brusky průměru 125 mm), o zrnitosti K600, K800, K1200 a K1500, také se Super Assilex tvrdou mezivrstvou (15 otvorů) s mikro suchým zipem (v případě 125 mm mezivrstvu se 7 otvory).
Následně vyměňte za Super Assilex měkkou mezivrstvu (s 15 otvory 152mm nebo 7 otvory pro 125mm ) s mikro suchým zipem, abyste eliminovali vznik vrypů a odlitek jemně bruste a leštěte pomocí připevněného Buflex Dry kotouče o zrnitosti K2000, K2500 a následně o zrnitosti K3000. Při tomto jemném broušení postupujte stejnými principy, jako při hrubém broušení.
Výsledný odlitek se bude již velmi podobat průhlednému sklu, ale ještě nebude zcela čirý, bude takový opalescenční. Úplné průhlednosti a čirosti dosáhnete až leštěním.
Krok desátý: Ochrana epoxidového stolu
Související články z naší Akademie: Jak zvýšit UV odolnost epoxidového výrobku a Jak ochránit dřevo při zachování jeho původního vzhledu
Nejčastěji pro povrchovou úpravu epoxidových stolů jsou používány oleje, vosky a laky. Při výběru těchto materiálů je důležité, aby byly certifikované pro styk s potravinami. Plánujete s nimi ošetřit přeci jen o stoly, kde se bude manipulovat i s jídlem.
Z těchto 3 typů produktů pouze lak chrání jak dřevo, tak i epoxid. Epoxid po vytvrzení je inertní materiál odolný vůči kyselinám, zásadám, olejům nebo chemikáliím, proto se používá např. na podlahy v chemických a potravinářských provozech, skladech atd.
Kvůli této inertnosti se olej do epoxidu nevsákne a z povrchu se snadno setře, nicméně epoxid na chvilku pěkně rozjasní. Proto se oleje používají na ošetření a na vytáhnutí krásné kresby dřeva, nikoliv na epoxid.
Vosky na dřevě mají podobný efekt, jako oleje. Na epoxidu sice vytvoří vrstvičku, ta se ovšem rozleští (aby byl epoxid co nejprůhlednější nebo lesklejší). Na povrchu epoxidu zůstane jen mikrovrstva, která se ovšem z povrchu velmi lehce sundává (leckdy i pouhým nehtem).
Laky na povrchu dřeva i epoxidu vytvoří vrstvu (tloušťka vrstvy záleží na způsobu aplikace - tlakový vzduch nebo váleček, štětec…) a po vytvrzení tato povrchová vrstva chrání oba typy materiálů. Lak certifikovaný pro styk s potravinami (např. LV CC 250) má ochránit epoxid proti poškrábání a navíc i prodloužit životnost stolu díky zvýšení ochrany proti UV záření.
Související články z naší Akademie:
Ochrana dřeva olejem
Na trhu je celá řada produktů na bázi olejů a záleží na každém, jaký povrch se mu líbí. Dobré je si také předem zjistit, jestli je daný produkt vhodný pro styk s potravinami a má na to certifikát.
Mezi nejrozšířenější povrchové úpravy dřeva patří oleje, které se do povrchu dřeva vtírají nanášecími béžovými pady. Dřevo by se mělo tedy brousit do maximální zrnitosti 120 až 180, aby se do dřeva „dostal“ dostatek oleje.
Oddělení epoxidové a dřevěné plochy pro broušení se může praktikovat maskovacími páskami. Olej při kontaktu s epoxidovým povrchem nereaguje, do epoxidu se nevsakuje a stírá se z něj stíracím (lešticím) bílým padem nebo utěrkou z mikrovlákna. Olej se většinou nanáší v několika vrstvách s určitými intervaly, kdy se čeká, aby se olej vsákl co nejvíce do dřeva. Po uplynutí intervalu definovaném výrobcem (např. u oleje Howard je interval mezi vrstvami 20 minut) se nanáší vrstva další. Po poslední vrstvě oleje se přebytečný olej buď zapracuje vhodným padem nebo se jen setře hadrem a naaplikuje se ochranný kondicionér, který dřevo uzavře a bude ho chránit.
Výjimku tvoří velmi efektivní, a na povrchovou úpravu dřeva asi nejlepší, olej Rubio Monocoat 2C Oil, což je dvousložkový olej, který má plnou ochranu dřeva po jednoduché aplikaci v jedné vrstvě. Zároveň existuje ve 40 různých barevných variantách, takže lze při nanesení povrchové úpravy ještě doladit i odstín dřeva (zesvětlit, ztmavit atd.).
Důležitá věc po aplikaci všech olejů i vosků je, že veškeré hadry, houbičky, papíry, které jste použili při aplikaci oleje či vosku, vložte do igelitového sáčku a zavažte (zamezte přístupu vzduchu), aby nedošlo k jejich samovznícení.
Ochrana dřeva voskem
Ochrana dřeva voskem probíhá velmi podobně jako u oleje, jen intervaly mezi jednotlivými vrstvami jsou delší (leckdy i 24 hodin), jednotlivé vrstvy je dobré padovat a přebytečný vosk stírat pryč.
Lakování
U lakování je třeba zajistit co nejvyšší bezprašnost, neboť na povrchu laku toho moc neschováte. To je často velmi složitý úkol, zvláště v dílnách, ale není to nereálné. Někdy je nicméně zkrátka lepší si vaši připravenou desku nechat profesionálně nalakovat v lakovně. U hobby lakování hodně záleží na konstrukci laku, která je přímo úměrná aplikační metodě (důležitá je zejména viskozita).
Ve velké většině povrchových laků pro tuto aplikaci se jedná o dvousložkové systémy a opět by to měl být lak pro styk s potravinami. Např. lak LV CC 250 s nanočásticemi křemíku pro zvýšenou otěru odolnost podmínku styku s potravinami splňuje a jsou vyvinuty 2 varianty - varianta pro nástřik a varianta pro štětec nebo váleček. Protože se jedná o poslední krok vaší práce, jejíž výsledek vlastně prodává, měla by být tato číst bezchybná. Proto pro velké stoly a odlitky doporučujeme a preferujeme nástřik laku, protože tak se lak nanese velmi rovnoměrně v celé ploše.
Aplikace válečkem se spíše hodí na menší odlitky či výrobky, neboť i když je stékavost laku velmi dobrá, na velké ploše bývají v detailním pohledu vidět stopy po tazích štětce nebo válečku. Kdo ještě nikdy nelakoval nástřikem, bude lepší tuto činnost ponechat někomu zkušenějšímu, protože byste si mohli výrobek nakonec pokazit.
Aplikace nástřikem se dělá ve 2 vrstvách po 25-30my s tím, že druhý nástřik se aplikuje tzv. mokrý do mokrého - tj. po nástřiku první vrstvy se čeká cca 15 minut na odtěkání rozpouštědel a poté se do ještě mokré vrstvy aplikuje vrstva druhá. Pak se nechá lak vytvrdnout.
Leštění stolu z epoxidové pryskyřice
Leštění epoxidového stolu je velmi důležitý krok, neboť je to zhodnocení celé té snahy, času a nákladů na materiál. Navíc povrchová úprava prodává, tak je k tomuto kroku třeba také přistupovat.
Pro leštění je nejlepší, aby byl povrch odlitku dříve broušen papírem jemnou zrnitostí. V případě, že jste jemně nebrousili až do hrubosti 3000 a skončili jste před zrnitostí 1500, musíte pokračovat v jemném broušení.
Použijte brusivo Buflex 2000 na měkké mezipodložce. Je nutné občas brusivo otřít od prachu utěrkou z mikrovlákna, hadrem z bavlny nebo použít odsávání. Po tomto broušení vyměňte brusivo na Buflex 3000 na měkké mezipodložce a opět odsávejte nebo utírejte brusivo. Tím připravíte plochu pro konečné leštění.
Dále je nutné mít vhodný nástroj - tedy rotační leštičku s tlumící mezivrstvou a lešticím kotoučem. Výběr z velmi dobrých ozkoušených leštiček najdete i na našem e-shopu v kategorii Leštičky. Pro leštění se nepoužívá excentrická bruska, protože za sebou zanechává stopy mikro škrábanců, a to i v případě leštících past. Vzhled je pak "holografický" právě díky drobným pravidelným mikro škrábancům. V nouzovém případě můžete použít i vrtačku s nástavcem na leštění, ale práce je pak mnohem namáhavější, nemanipuluje se s ní nejlépe a také hůře reaguje s přítlakem a otáčkami.
Pokud to jde, je lepší si leštičku pořídit nebo půjčit. Při výběru lešticích past je lepší zvolit mastnější bázi s co nejjemnějším zrnem, protože pomaleji zasychá. Výběr nepodceňte, doporučujeme použít lešticí pastu Finixa POL10, což je jednokroková pasta upravená nanotechnologií, která leští od nejhrubšího zrna po nejjemnější a dosahuje vysokého lesku 95 %. Další velkou výhodou této pasty je, že zůstává vlhká po dlouhou dobu a snižuje nebezpečí vzniku suchých zbytků prášků.
Pastu Finixa POL10 naneste ideálně na nízký beránek nebo alespoň na oranžový lešticí kotouč POP 714 o průměru 150 mm s nastavenými otáčkami maximálně 700 ot./min. Méně je nicméně v tomto případě lépe. Rozetřete ji po leštěném povrchu. Nižšími otáčkami (do 700 ot./min) krásně kontrolujete i teplotu povrchu a zamezujete případnému lokálnímu změknutí. Tlačte pouze mírně a postupujte pomalým a rovnoměrným pohybem po celé ploše stolu. Rozhodně se nezastavujte na místě.
Na závěr leštění povrch ještě očistěte, buď lešticí utěrkou, nebo černým kotoučem POP 914 s průměrem 150 mm nalepeným suchým zipem asymetricky, abyste získali tzv. orbitální pohyb.
Na závěr ještě vše otřete utěrkou z mikrovlákna.
Údržba stolu z epoxidové pryskyřice
Epoxidový systém Veropal UV Plus je systém, který se vyznačuje excelentní odolností proti UV záření, a to zejména v porovnání s jinými epoxidovými systémy (i v dlouhodobém horizontu). Nicméně výrobky z tohoto systému jsou určeny pro interiéry a doporučuje se, aby byly umístěny mimo přímý dosah slunečního světla - prodlužuje se tím vzhledová krása výrobku.
Horké předměty
V případě použití systému Veropal UV Plus na desky stolu či barové pulty doporučujeme potenciálně horké předměty pokládat na podložky odolávající teplu, jinak by mohlo dojít k poškození pryskyřice v místě styku s horkým předmětem (změna barvy, vypálené kolečko atd.).
Poškrábání
V případě, že vznikne poškrábání při styku s ostrým předmětem, vždy se tento škrábanec dá lokálně opravit opětovným lokálním zalitím pryskyřicí a poškozené místo opět doleštit na původní vzhled. Přebroušení a přeleštění se zvolí i v případě, že mikroškrábance při běžném opotřebení v průběhu používání již vzaly stolu původní lesk.
Zajímá vás téma odlévání a práce s epoxidovou pryskyřicí, chcete nastudovat i další praktické tipy nebo se podívat na to, jak si začátečník poradil s prvním odlíváním stolku? Nenechte se pobízet a přečtěte si další skvělé příspěvky v naší Akademii.
Mohlo by vás ještě zajímat: